Uchvátil vás v Itálii Andělský hrad? Vážně? To mě taky. A Dan Brown o jeho tajemství napsal knihu (tedy, původně to tak nejspíš zamýšlel). A co kniha samotná? Vizte článek.
Dan Brown: Andělé a démoni
Už samotným začátkem se autor snaží čtenáře napětím našponovat jako starou kšandu, ovšem to se (aspoň podle mě) kvůli až přehnaným popisům toho, jaký je hlavní hrdina machr a klaďas moc nedaří. Samotný příběh je napsán pěkně, nechybí napětí, romantika, akce... To všechno knížka obsahuje. Celou dobu je napínavá, neustále vám nabbízí nové a nové záhady a hrůzy, při kterých vám tuhne krev v žilách, ale...Za prvé, pokud máte aspoň trošku rozumu, tak při sebevětším kusu fantazie vám některé pasáže přijdou opravdu, ale už vážně přitažené za vlasy. Ta nejúžasnější postava z celé knihy (která je popisována průběžně a opravdu povedeně), kterou si musí každý opravdu oblíbit (a dámy litovat, že je kněz, věčná škoda), se na konci knihy promění v takovou zrůdu, že by vás vůbec nezaskočilo, kdyby jí autor nechal narůst ještěrčí ocas a upíří zuby. Některé pasáže (zvlášť ke konci) byli opravdu přeplněné zvraty a kniha, která byla jinak s trochou představivosti uvěřitelná, se začala proměňovat v jakési hibridní sci-fi. Čekala jsem na okamžik, kdy socha anděla seskočí z hradu, povraždí půlku Říma, a potom se tam objeví Doctor, který vám bude radit, abyste nemrkali... (Tímto chtěl básník říci, že je to OPRAVDU přitažené za vlasy).
Celkový dojem z knihy je pozitivní, po "těžké", klasické literatuře, u které je nutno zapojovat šedou kůru, jsou Andělé a démoni příjemným relaxem, a skoro bych vám doporučila vzít si ji na pláž, jenže váží, tolik, co váží.
A toť vše, drazí, usmívat a mávat!
A.
A.
Žádné komentáře:
Okomentovat